Ze Sázavy...

Je krásné,slunečné červencové ráno.. Jsem na Sázavě, na chatě s babičkou a vodu mám jak se říká u nosu. Je čtvrtek, předposlední den našeho pobytu tady. Balím si nářadíčko a po několika schůdkách sejdu k vodě. Připravuji krmení, napichuji červíky a za chvilku už nahazuji. Pohodlně se usadím a přemýšlím o tom, co jsem tu během tohoto týdne slyšel. Každý večer nárazy do hladiny a posléze zběsilý úprk rybiček.Z rozjímání mě vytrhne zvláštní záběr.Zvednu prut a trošku přiseknu. Cítím, že je tam! Po krátkém, ale namáhavém boji se ryba ocitá v podběráku. Je to parma. Její délkou vás asi zklamu , má jen 50 centimetrů, ale potěšila mě.

Přehodil jsem oba dva pruty a čekám. Do večera už žádný záběr nepřichází. Balím, jdu se najíst a říkám babičce, že dnes budu chytat do půlnoci. Po večeři vyrážím k vodě znovu pokusit štěstí. Na hladině se začínají objevovat malé oukleje. Nahazuji oba dva pruty, jeden do půlky řeky,což je asi 10 metrů od břehu a druhý na druhou stranu ,kde se voda stáčí a díky tomu je tam i větší hloubka. Už se začíná šeřit a já přehazuji jeden prut do blízkosti převislých keřů. Okolo 22:00 hodiny přichází razantní záběr. Ryba si bere neskutečné množství vlasce.

Přiběhnu k prutu a opravdu ho jen zvednu a chci začít navíjet. Tohle jsem ještě nezažil, ryba ujíždí po proudu a já ji nemohu zastavit. Po 15 minutách se ryba otáčí a pluje směrem ke mně. U břehu začíná neuvěřitelný souboj. Třepu se,jako když mi jde o život. Volám na babičku , že potřebuji pomoct. Po půl hodině vidíme ohromnou tlamu , která vyjela z vody. Horečně přemýšlím,jak rybu dostat z vody. Na to, abych za ní vlezl je tu moc strmý břeh a hlavně s chytáním dravé ryby za tlamu nemám vůbec zkušenosti.Rozhoduji se pro pokus o podebrání.

Babička opatrně ponoří podběrák do vody a já pomalu navádím obra do sítě. Ani nevím jak se tam vešel ale je tam, to je hlavní. Je to můj druhý větší sumec v životě. Váží asi 7kg a měří 96cm. Je to neskutečný pocit, vytáhnout takový kousek ze svazové vody a ještě na vlasec o průměru 0,25cm,bez lanka,bez šnůry....jen vlasec a háček. Tak teď už jen pár fotek , pomazlit se a pustit zpět do řeky Sázavy. Petrův zdar.